18. rìjna, 2020
V první řadě je potřeba vzít v úvahu, že čtete text, jehož reálný dopad je zanedbatelný, a to i v porovnání s těmi nejslabšími výroky Minské skupiny OBSE a dalších mezinárodních organizací. Proto ani není cílem textů, jako je tento, nějaký přesně měřitelný výsledek. Je to spíše objasnění postoje jednotlivců a skupin, kteří se dříve ve svém úsilí cítili bezmocní, ale kteří v něm zároveň už nemohou polevit.
Toto úsilí je vedeno proti nerovnosti, útlaku, ozbrojeným konfliktům, které propukají pravidelně z logiky národních států a imperialistických aspirací, a proti autoritářským systémům, které porušují, utlačují a vylučují lidskou důstojnost.
Naše současné úsilí se může zdát výhradně protiválečné. Je to přecijen úsilí zastavit válku, která je posledním článkem v řetězci arménsko-ázerbájdžánských ozbrojených konfliktů a pogromů, a zamezit dalším válkám. Toto úsilí ale vnímáme jako součást širšího a dlouhodobého protikolonialistického, antikapitalistického a antifašistického úsilí. Naneštěstí nás v něm postihly dvě války v plném rozsahu a smrtící pandemie.
Psaní textů jako je tento také dává šanci stáhnout se z aktuálního dění a vidět realitu z širšího úhlu. Současné masakry, které dopadají na tisíce lidí na obou stranách, nám ale přesto nedovolují se od války odpojit.
Tato válka začala 27. září na příkaz ázerbájdžánských politických elit s plnou podporou tureckých autorit. Je ale i předvídatelným pokračováním té války, která byla v roce 1994 zmrazena, ale nikdy nevyústila v mír, a pokračováním desetiletí bezvýsledných, utajených jednání. Je také pokračováním dlouhodobého procesu, který probíhá kvůli upřednostňování třídních/ekonomických zájmů, šovinismu a politické účelovosti nad lidskými životy ázerbájdžánskými a arménskými politickými elitami, kvůli vzájemnému odloučení našich společností, které vytvořilo vakuum, a kvůli vykořenění představy o mírovém soužití.
Ani socialisté, ani liberálové nebyli schopni čelit xenofobnímu jazyku, který znemožňoval jednat o podstatném. Kočarjanův (bývalý prezident Arménie — pozn.ed.) nesmysl o genetické neslučitelnosti Arménů a Ázerbájdžánců byl prezentován jako nepopiratelný fakt, a mnozí jej jako takový i vnímali.
Také dvě bývalá impéria — Rusko a Turecko — která jsou v regionu stále agresivnější, si pro tuto válku připravila pevnou půdu. Oba diktátoři, kteří se ve svých zemích chopili moci obyvatel, používají stejný jazyk a jsou vedeni podobnou představou zašlé slávy kdysi velkých říší.
Také Nikol Pašinjan a jeho Občanská smlouva, kteří se dostali k moci v důsledku občanského hnutí v roce 2018, “Sametové revoluce”, byl ovlivněn propagandistickým strojem, který tady pracoval desítky let. Živým příkladem toho je jeho prohlášení ze Stěpanakertu: “Arcach je Arménie, tečka.” Jsme přesvědčeni, že kdybychom vedli smysluplná a transparentní jednání, nabídli vzájemné ústupky a vedli rozhovory, jejichž imperativem je hledání spravedlnosti a trvajícího míru, mohli jsme se této tragédii vyhnout. V historii ale nejsou “kdyby” a na začátek se nedá vrátit. Znovu a znovu nás ale historie nechává rozhodnout se mezi mírem a válkou.
Válka katastrofálně mění lidi, mění to, jak se dívají na mír, i jak o něm mluví.
V kontextu války vzniká nový diskurz, který se šíří jak v Arménii, tak v Ázerbájdžánu: “Nebudeme předávat válku příští generaci.” To říkají dobrovolníci a branci v Arménii i v Ázerbájdžánu.
Mytologizovná učebnice dějepisu, osobní a kolektivní zármutek a trauma, provokace, kterou v našich médiích vždycky začne ten druhý, stejně jako horizont událostí, které se odehrávají v dimenzi národních států nás tlačí k volbě války, destrukce a sebezničení.
Vědomě si volíme mír.
Odpovědnost za oběti a za destrukci, kterou válka přináší, nesou ti, kteří si válku volí. Všechny protiválečné snahy, individuální nebo kolektivní, ale musí trvat na vyšetření válečných zločinů na všech stranách a na potrestání těch, kteří za ně nesou odpovědnost. Prvním krokem k odmítnutí války je přiznat a převzít odpovědnost za každou oběť.
Vlivem propagandistických médií dostávají tyto oběti novou, surovou podobu. Ponižování mrtvých a zraněných vojáků, popravy válečných zajatců a rabování mrtvých těl — tyto obrazy už nepatří pouze bojišti. Staly se produktem masmédií. Obyčejní lidé, kteří poskytují informace konzumní společnosti, se přitom proměnili v “lid” a “následníky”, kteří údajně zdědili velký a slavný úkol vést svatou válku. Tato vojenská melodramata, zerotizované obrázky dospívajících vojáků a destruktivní zobrazování válečných zločinů jsou součástí naší reality. Šíří se jako zakázaná droga od jednoho člověka ke druhému. Ti, kteří se snaží zjistit informace o svých příbuzných, se touto drogou — v oficiálním nebo amatérském balení — dávkují, protože pro ně představuje cestu, jak skrze vlny paniky a euforie oddálit apatii. Právě tak se násilí a masová vražda normalizují, aby s námi zůstaly po válce spolu s nevybuchlými minami.
Nebyli jsme připraveni na to, jak rychle se tento nový druh nekrofilie stane součástí zpráv v obou zemích. Mluvíme o novém jazyce genocidy, který musíme přestat používat. Jedním z prvních kroků v budování míru po válce musí být jasné uznání práv lidí obou národů (což nové arménské autority za poslední dva roky nedokázaly.) Spolu s právem na sebeurčení Arménů z Náhorního Karabachu musíme uznat také práva ázerbájdžánských obyvatel z téhož území a z přidružených regionů, kteří odtud byli během války vyhnáni. Je velmi důležité, aby tato práva uznali lidé nejen v Arménii, ale i v arménské diaspoře.
To je cesta, která nám umožní bavit se o obnovení práv arménských a ázerbájdžánských uprchlíků z Arménie, Ázerbájdžánu a z Náhorního Karabachu.
Ani během těžkých dní války nesmíme zapomínat, že uzemí vyznačená na mapách jsou ve skutečnosti lidské domovy. Pro mnohé Armény a Ázerbájdžánce jsou to domovy ztracené.
Uprchlíci jsou obětmi nacionalismu a války, a to bez ohledu na jejich etnickou příslušnost, zemi pobytu nebo přístup k sobě navzájem. Jsou to rukojmí konfliktu, který není vyřešen.
Nyní, uprostřed probíhající války, je těžké mluvit o dosáhnutí úplného obnovení práv uprchlíků a zároveň o osobní bezpečnosti. Zastánci míru nicméně musejí připustit: pokračující ignorování porušených práv vede jen k dalšímu bezpráví a dále přiživuje vzájemnou nenávist.
Okupace ázerbájdžánského území, které sousedí s bývalou autonomní oblastí Náhorní Karabach, slouží jako páka k získání statusu. Území výměnou za status. Teprve postupně označily politické elity a inteligence tato území účelově nejprve jako bezpečnostní záruku (přičemž současná katastrofická realita je nejsilnějším argumentem proti této iluzi) a později jako posvátnou zemi, pro kterou byla prolita krev.
Jakoby lidé umírali za pokračování války.
Tato proměna diskurzu byla zároveň výsledkem kapitalistického přivlastnění. Všichni jsme ztratili kvůli kapitálu a kvůli nevyzpytatelným buržoazním ideologiím, které jej posvěcují. Zatímco půda je majetkem kapitalistů, ideologové nabízejí iluzi země patřící národu, ať je to Arménie nebo Ázerbájdžán. Půda tak získala národnost, hranici, plot. Vlastnická práva tím byla posvěcena.
Dovolili jsme diskreditaci třídního soucitu, solidarity a přátelství a zůstali jsme obklíčeni v pevnosti národní identity. Čím vyšší jsou ale zdi arménských a ázerbájdžánských pevností, tím užší se stal kruh, který nás spojuje. Tento desetiletí trvající konflikt nám vzal všechno. Legitimizoval politiku vykořisťování, nespravedlnosti a nerovnosti, zmrzačil naši důstojnost, představivost a sny. Opravdu se chceme vzdát tváří v tvář diktátu kapitalistického systému, ustoupit, vzdát se práva na naši životní existenci? Opravdu chceme zůstat rozděleni na dvě strany plné utrpení a zklamání a posilovat tak naše nepřátelství a smutek?
Revoluce společností a snaha o obnovu práv skrze mír by se měla stát úkolem všech progresivních a protiautoritářských, antikapitalistických, protikolonialistických, feministických a environmentálních skupin. Neexistuje-li žádná jiná cesta, pak právě tyto skupiny, tito lidé by měli usilovat o zajištění míru a harmonického rozvoje.
Z širšího úhlu pohledu může být problém využití nacionalismu bývalými i současnými mocnostmi vyřešen právě lidmi v regionu — tím, že zastaví cizí imperialistické snahy používat lidi jako své loutky.
Plně si uvědomujeme imperativ historie překonávat hranice národních států a vytvářet prostředí, která jsou spravedlivá, svobodná, egalitářská a založená na solidaritě, a zajistit harmonický rozvoj společnosti. Každá jednotlivá snaha, pramenící z tohoto imperativu, je součástí globálního úsilí. Potřeba místních a krátkodobých akcí ale vyžaduje jasnou agendu. Navrhujeme proto tyto kroky coby vodítko pro naše přátele z Ázerbájdžánu a dalších zemí:
- Okamžité příměří!
- Rozvoj diskurzu, který vylučuje válku. Vlády, které nezajistí záruku nastolení míru jsou nedemokratické a nehumánní, a proto ztrácejí svou legitimitu.
- Podpora lidem, jejichž práva byla porušena během všeobecné mobilizace.
- Odsouzení válečných zločinů na obou stranách během války.
- Rozvoj diskurzu, který klade důraz na celkové obnovení práv lidí, bez ohledu na územní nároky.
- Budování povědomí o solidaritě, společných zájmech a výzvách, a to na všech úrovních a s využitím diplomacie mezi lidmi.
- Demilitarizace regionu, v první řadě Arménie a Ázerbájdžánu. Útočné zbraně, skutečné i ty historické, by měly být poslány na skládky.
Ať žije mír a revoluce, která má přijít zítra!
Aram Amirbekyan
Hrayr Savzyan
Gayane Ayvazyan
Anton Ivchenko
Davit Selimyan
Milena Abrahamyan
George Qehyan
Arevik Martirosyan
MZ
Gevorg Mnacakanyan
Haik Petrosyan
Alla Parunova
Qamee Abrahamyan
Stella Chandiryan
Armine Zakaryan
Hasmik Geghamyan
Sona Dilanyan
LS
Lilith Hakobyan
Ani Tuniants
Marusya Sepkhanyan
Milena Adamyan
Ani Tadevosyan
arthur sharoyan
VS
Rubina Shahnazaryan
Ran Vosseyan
Tamar Shirinyan
Eliza Mkhitaryan
Kovalova Oleksandra
Julia Kislev
Yulia Adelkhanova
Rovshana Orujova
Leon Rafi Aslanov
Gohar Shahnazaryan
Christina Soloyan
Anna Abramyan-Bagramyan
Sati Sargsyan
A Artoonian
LWB
Anahid Yahjian
Antti Rautiainen
Melanie Goushian
Anna Omelchenko Gharibyan
Arthur Avakov
Rezi
Alexey Sergienko
Vano Chelovekov
Tamta Tatarashvili
Ruslan Usifov WizzacaveatsZade
Ani Revazyan
Dallakyan Olgert
Tatiana Rita Yusuf
VS
Arthur Minasyan (joining with reservations)
Zoe Clausen
Avetik Karagulyan
dm
Olga Chernyshova
Inna Dimitryan
Shyngys Toleubaev
Alexander L.
Vasiliy Maksimov
E. V.
Zhasmina Gyozalyan
Flora Ghazaryan
Hasan Kasumov
Anna Harutyunyan
Ani Revazyan
Artak Adam Arakelyan
Kristine Shahoyan
Mkhitaryan Ruben
Razmik
Sophia Armen
Stepan Danoyan
Diego Ardouin
Nik Matheou
Alex Bearhug
Denis Dreisbusch
Sergey K
Nijat Yusubov
Asatryan Sirarpi
Grigor Ohanyan
Mane Grigoryan
Jonas Rein
AA
Thibaut Manoukian
Nona Shahnazarian
Samir Ibrahimov
To join the statement: https://forms.gle/n4KdtMgEmiFGan9N7
Armenian: shorturl.at/iqQZ7
Russian: shorturl.at/cmAT2
English: shorturl.at/tHILZ
Azerbaijani: shorturl.at/pxW18
German: shorturl.at/oxMQ2
French: shorturl.at/jvwOX
Georgian: shorturl.at/fxyFG
Spanish: shorturl.at/amqE3
